Pěstování dýní, rajčat, rebarbory a ačokči

Jak získat bohatou úrodu dýní?

Pokud dýním dopřejete teplé závětrné místo a kvalitní výživu, bohatě se odmění. Vyzkoušet můžete také jednoduchý trik, který usměrní růst rostliny a úrodu ještě zvýší.

Dýně jsou rostliny s plazivou lodyhou, dlouhou mnohdy i několika metrů, s čímž musíme při pěstování počítat. Pro regulaci růstu a rychlejší násadu plodů se vyplatí zaštípnout hlavní výhon. Mladé plody se tak začnou poměrně rychle vyvíjet na postranních větvích.

Výsev a výsadba

Dýně i cukety vyrostou buď z předem vypěstovaných sazenic, nebo v teplých oblastech z přímého výsevu v druhé polovině května.

Pěstování

Dýně vyžadují slunečné polohy chráněné před silnými větry. Místo chráněné plůtkem nebo nízkým lemem rostlin jim svědčí. Blízkost suché zídky nebo hromádky kamenů, které akumulují teplo, může zrání plodů urychlit.

Dýně pěstujeme na středně těžkých humózních půdách, které mají dostatečnou zásobou živin. Vhodné je přihnojování, například dostatečně naředěným zkvašeným drůbežím trusem. Organická hnojiva udržují půdu úrodnou, kyprou, bohatou na humus.  

Sklizeň

Zralé plody sklízíme od srpna až do října. Tykve můžeme skladovat několik měsíců. Oblíbené dýně hokkaido i další druhy vydrží i při pokojové teplotě, chladné suché místo je však každopádně vhodnější. Tykvičky okrasné, které mnohdy slouží jako dekorace na mísách, ale i ve vazbách, mohou vydržet až jeden rok.

Víte, jak správně zaštipovat rajčata?

Postranní výhony tyčkových odrůd rajčat musíme odstraňovat. Jak postupovat, aby přitom nedošlo k přenosu virové nákazy a aby byl zásah pro rostlinu co nejšetrnější?

Pěstují se především tyčkové odrůdy vedené na jeden výhon. Musíme však odstraňovat boční výhony, které by jinak rostlinu nadměrně zahušťovaly.

Nejlepší způsob dle odborníka

Jak správně boční výhony odstranit, radí odborník na pěstování rajčat Jan Holan: „Rajčata napadá několik virových chorob přenosných nejen škůdci, ale také mechanicky. Nemůžete-li při odstraňování bočních výhonů vyštipováním či vystříháváním dezinfikovat nůžky, nehty nebo celé ruce, je přenos virů z napadené rostliny na zdravou velmi snadný. Pokud ale vylamujete boční výhony tak, že je uchopíte kousek nad místem odlomení, nedostanou se prsty ani nehty do styku s rankou, která vznikne po odlomení, a přenos viróz není možný. Takový způsob vylamování bočních výhonů je pro rostlinu šetrný. Je však třeba vylamovat výhony co nejmenší, nenechejte je příliš narůst.

Sklizeň rebarbory vrcholí

Rebarbora se pěstuje jako netradiční zelenina, ale i jako okrasná solitérní rostlina. Její obří listy jsou dekorativní a křehké řapíky delikatesní, skvělé na koláč i džem.

Rebarboru sklízíme postupně, jak řapíky narůstají, od dubna do poloviny až konce června. Dobrým indikátorem správného okamžiku sklizně je kvetení: ve chvíli, kdy rebarbora začne kvést, už řapíky nesklízíme. Pokud však vykvete velmi časně, jako tomu letos často je, stvoly s květenstvím opatrně vykroutíme a ve sklizni ještě pokračujeme. Jsou křehké, proto je opatrně vylamujeme nebo odřezáváme těsně nad zemí a zbavujeme listů. Můžeme je skladovat v ledničce až týden, pokud je zabalíme do vlhkého hadříku, i déle. V kuchyni řapíky vždy tepelně úpravíme. Rebarbora je lahodná v tvarohových koláčích a moučnících, v ovocných polévkách, kompotech a zavařeninách, v pikantním chutney a používá se i jako náplň do knedlíků.

Rebarbora je šťavnatá a zdravá

Při vaření se nedoporučuje používat hliníkové nádobí, které by mohlo reagovat s kyselinou šťavelovou.

Je ceněna pro velký obsah vitaminů A a B i dalších zdraví prospěšných látek. Obsahuje kyselinu jablečnou, listovou, citronovou a pantotenovou, flavonoidy a řadu esenciálních prvků i velké množství vlákniny. Je prospěšná pro krevní oběh, krvetvorbu, zlepšuje kvalitu pokožky a vlasů, likviduje škodlivé mikroorganismy a působí proti zácpě. Obsahuje také kyselinu šťavelovou, jejíž množství v průběhu vegetace narůstá. Větší množství kyseliny šťavelové však zvyšuje odvod vápníku z organismu, což podporuje tvorbu ledvinových a močových kamenů. Při rozumné konzumaci se ale nemusíme obávat, určitě by byla škoda si tuto delikatesu odpírat.

Zpracování

• Z řapíků stáhneme slupku, nakrájíme je na dílky a krátce povaříme s cukrem a skořicí.
• Na koláče můžeme použít rebarboru i bez předvaření, jen pokrájenou.
• Na přípravu koláčů v zimním období je možné povařenou hmotu sterilizovat jako marmeládu, popřípadě nakrájené řapíky zamrazit.

Pěstování

Reveň kadeřavá patří mezi nenáročné druhy a dobře roste i v chladnějších klimatických podmínkách. Pro dobrý vývoj kořenů však potřebuje hlubší, humózní půdu s dostatkem vápníku. V půdách kyselých, zamokřených či jílovitých roste pomalu a nevytváří kvalitní řapíky. Rostlina je vytrvalá a na jednom stanovišti může být až deset let. Podmínkou je však dobře vyhnojená půda, nejlépe na podzim chlévským hnojem nebo dobře rozleženým kompostem. Na jaře ji můžeme přihnojit tekutým organickým hnojivem, například výluhem z kopřiv.

Množení ze semen

• Nové rostliny můžeme získat jednak dělením velkých trsů na podzim, nebo ze semen na jaře.
• Do misek nasypeme výsevní substrát nebo agroperlit, navlhčíme jej, a na povrch rozmístíme semena, která zasypeme asi půlcentimetrovou vrstvou substrátu.
• Misky můžeme zakrýt igelitem, abychom zabránili rychlému vysychání, a substrát pravidelně rosíme.
• Osivo na světlém a teplém místě vyklíčí za několik dní, poměrně rychle rostou také mladé rostlinky.
• Za 4-5 týdnů můžeme sazeničky, které mají již první pravý list, přesadit po jedné do menších květináčků, kde je necháme růst při teplotě okolo 20 °C až do doby, kdy je můžeme vysadit na stanoviště.

Výsadba sazenic

• Rebarboru vysazujeme až v květnu po odeznění posledních mrazíků.
• Vysazujeme je do sponu 1x1 m, ale pro běžnou spotřebu stačí jedna nebo dvě rostliny.
• Dbáme na to, aby byl kořenový krček mladých rostlin přesně u povrchu půdy, protož „topené rebarbory by špatně rostly.
• Mladé rostliny pravidelně zaléváme a zbavujeme je plevele.

Sklízíme až třetím rokem

První dva roky necháme rebarboru důkladně zesílit, řapíky sklízíme až třetím rokem, a to pouze 2-3 listy z jedné sazenice. V dalších letech odlamujeme až polovinu listů.

Odkud k nám přišla?

Rebarbora neboli reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum) je robustní, vytrvalá rostlina s listy podobnými lopuchu. Pochází z Asie a do Evropy se dostala z Mongolska a z Číny, kde se již před více než třemi tisíci lety využívala jako potravina a léčivo. Na celosvětovém rozšíření měli zásluhu zejména Arabové, v Evropě se začala pěstovat v 18. století.

Ačokča, papriková okurka - jak ji jíst a pěstovat?

Mladé plody ačokči mají za syrova hráškovou chuť, naložené ve sladkokyselém nálevu chutnají jako okurky a plněné masem a rýží jako papriky. Lze je použít do salátů, přidat do guláše nebo do zeleninových polévek.

Ačokča, neboli cyklantera (Cyclanthera pedata) náleží do čekedi tykvovitých rostlin. Je to jednoletá, popínavá bylina, jejíž stonek může měřit až 5 metrů, lodyha je tenká, hustě rozvětvená. Pochází z jižní a střední Ameriky.

Listy velikosti 6 až 14 cm, laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístečky, na okrajích vroubkované.

Květy jsou jednopohlavní, drobné, bílé, nažloutlé nebo nazelenalé, ve skupinách po deseti až dvaceti. 

Plody připomínají lusk. Jsou to vejčité bobule s ostrým hrotem dlouhé 10 až 20 cm. Hranatá, černá a drsná jadérka se nacházejí ve dvou řadách placenty. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Mají sladkokyselou chuť, podobnou chuti okurky a papriky.

Pěstování

Ačokča je rozšířena v Jižní a v Severní Americe od Bolívie až po Mexiko a vyhovuje jí tedy vlhké a teplé klima. Ve středoevropských klimatických podmínkách ačokču předpěstujeme ve fóliovníku nebo na okenním parapetu podobně jako okurky nebo papriky. Semenáčky umístíme například do kalíšků od jogurtů s drenážním otvorem ve dně.

• Sazeničky vysazujeme mimo foliovníky či skleníky až když nehrozí přízemní mrazíky.
• Vysazujeme je  na jižní stranu k plotům nebo k jiným oporám (drátěnka, síť apod.), po kterých se rostliny möhou pnout.

Rostliny jsou náročné na živiny a zálivku. Bez dostatku vody a výživy nebudou dobře plodit.

Z jarních výsevů rostliny hojně plodí koncem srpna či v září.Pokud budou pod ochranou skleníku stále, lze je pěstovat i v průběhu léta, nicméně vegetační doba je poměrně dlouhá.

Všestranné použití plodů

V Peru pěstují ačokču jako zeleninu a používají v různých úpravách. Plody zbavené semen lze například plnit masitou nádivkou podobně jako papriky. Mladé plody se nakládají do sladkokyselých nálevů podobně jako okurky. Kořeny využívali peruánští domorodci na čištění zubů.

Zajímavé jsou i léčebné účinky.

• V syrovém stavu rostlina pomáhá jako velmi dobrý přípravek proti cukrovce.
• Používá se při léčbě respiračních chorob.
• Šťáva léčí zánět ucha.
• Odvar ze dvou plodů bez semínek v litru vody slouží jako diuretikum.
• Listy přikládané na zanícenou část těla mají protizánětlivé účinky.
• Tvrdý sušený plod se dnes běžně užívá při léčbě i prevenci poruch oběhového systému.
• Uvádí se, že plod snižuje hladinu cholesterolu v krvi, protože zbavuje cévní stěny cholesterolových plátů a snižuje krevní tlak.

Recepty z ačokči:

Ačokča plněná mletým masem a rýží

Potřebujeme

• 16 plodů ačokči
• 500 g mletého masa (napůl vepřové s hovězím nebo drůbežím)
• sůl
• mletý pepř
• 100 g rýže

Jak na to

• Plody zbavíme širšího konce a vybereme nožem semena s přepážkami.
• V míse dokonale promícháme mleté maso se solí, pepřem a syrovou rýží.
• Vzniklou hmotou naplníme plody, vložíme je do rajské omáčky a necháme vařit asi hodinu.
• Na jednu porci stačí tři až čtyři plody. Podáváme s omáčkou bez přílohy –rýže je již v mase.

Ačokča sterilovaná ve sladkokyselém nálevu

Potřebujeme

• 1000 g mladých plodů
• nálev Nova
• ocet
• vodu
• kolečka cibule

Jak na to

• Plody očistíme a na sítu ještě promyjeme.
• Podle návodu na sáčku svaříme nálev na zavařování.
• Do zavařovacích sklenic položíme na dno kolečka cibule, navrstvíme celé plody a zalijeme nálevem. Víčka uzavřeme.
• Sterilujeme při 85 °C asi dvacet minut.
• Podáváme jako sladkokyselé okurky.