Zahradníkův březen

Zahradníkův březen: Osejte záhony, předpěstujte si sazeničky
Jaro konečně přišlo. Kalendářní ještě ne, ale zahradníkovo ano. Kvetou sněženky a šafrány, půda se ohřívá a říká – osej mě a léto bude nádherné.

Do skleníku i ven
Do skleníku, pařeniště a za příznivého počasí i na venkovní záhony můžete vysít ředkvičky a ředkve, karotku, mrkev, pastinák, černý kořen, pór, salát k řezu mladých listů i raný hlávkový salát, roketu, špenát, kedlubnu, řepu, vodnici, aromatické bylinky (kopr, bazalku, koriandr, petrželku…).

Na záhony
V průběhu března můžete do kypré půdy záhonů vysít hrášek, mangold, lebedu, bob zahradní, cibuli, česnek a šalotku, vysadit stroužky česneku a cibuli sazečku.
Výsevy obvykle není třeba příliš zalévat, půda mívá ještě dostatek vlhkosti.
Růst rostlin urychlí bílá netkaná textilie, která klíčící rostlinky chrání před výkyvy teplot a udržuje jim příjemné mikroklima.
Tato lehounká přikrývka slouží zároveň jako ochrana proti škůdcům, například brokolice chrání před plodomorkou zelnou, mrkev před pochmurnatkou mrkvovou.
 
Předpěstování letniček
V pařeništi, skleníku nebo za oknem si můžete předpěstovat sadbu letniček, které díky tomu pokvetou již počátkem léta.  Mezi oblíbené letničky patří krásná i jedlá a léčivá lichořeřišnice, afrikány, slaměnky, oslnivé gazánie, milé a pestré cínie, hvozdíky a astry, měsíčnice, sporýš, mohutný popínavý vilec s velkými, zvonovitými květy. Ven na záhony již můžete postupně vysévat otužilé měsíčky, okrasné máky, ostrožky, rezedy. Mnohé nenáročné letničky se množí i samovýsevem, a tak začnou klíčit a růst i bez našeho přispění.
Na sazeničky se vrhly mšice a slunéčka se ještě neprobudila? Proti savým škůdcům ve skleníku či pařeništi je nejvhodnější biologická ochrana nebo ekologické přípravky na bázi olejů a mastných kyselin. Venku je spolehlivě vysbírají hnízdící ptáci, mšice jsou prvotřídním pokrmem pro ptáčata. Ale v uzavřených prostorách si musíme pomoci jinak -  není však nutné používat chemické postřiky. K dostání jsou i zdravotně zcela nezávadné přípravky, případně můžeme vyvěsit lepové desky nebo nasadit vosičky, osvědčenou biologickou ochranu.
 
Předpěstování sazeniček zeleniny
Na začátku března je nejzazší termín pro výsev paprik, peruánské mochyně a brokolice, do poloviny měsíce je vhodné vysít rajčata a melouny. Do skleníku či pařeniště si můžete předpěstovat salátové okurky, ačokču či exotickou anonu. V pařeništi i skleníku lze předpěstovat letní kedlubny, květáky a brokolice, koncem měsíce případně i první cukety a okurky.
Jak pěstovat ušlechtilé kamélie, aby kvetly do sta let?
Stálezelený keřík či stromek v zimě vykouzlí velké květy, které připomínají ušlechtilé čajové růže. Je živým a mimořádně dlouhověkým klenotem, kterému se však daří jen při patřičném zacházení.
Kamélie (Camellia japonica) je jedna z nejkrásněji kvetoucích pokojových rostlin. Legendární dřevinu, jejíž půvabné květy připomínají ušlechtilé čajové růže, hýčkali v Číně a Japonsku pro její krásu odedávna. Voní kouzlem starých časů, před sty lety často kvetla v zámeckých sklenících a oranžeriích i v našich zemích. Je blízce příbuzná čajovníku a její půvabné květy se rozvíjejí uprostřed zimy. Podle kultivaru mohou být bílé, červené, růžové i strakaté, jednoduché, sasankovité i plné pivoňkovité.  Kamélie je velmi dlouhověká a rozkvétá každou zimu. Aby kvetla, potřebuje však vhodné podmínky a citlivou péči.
 
Jak pěstovat kamélii?
V dnešních bytech není snadné poskytnout kamélii teplotu, při které nejlépe prospívá. V domě už odpovídající místo najdete snáze. Kamélii vyhovuje teplota mezi 5-15 °C, otužilé rostliny dokonce krátkodobě snesou i mírný mráz, ne však prudké změny teplot. Je tedy ideální květinou pro zimní zahrady, chladnější,a le světlé haly a chodby, zasklené verandy, nevytápěné nebo temperované místnosti. Kamélie potřebuje dostatek rozptýleného světla, nejlépe u východně orientovaného okna - přímé sluneční paprsky však vhodné nejsou. Na jaře, až odkvete, jí vyhovuje postupné oteplení.
Pokud to nejde jinak, můžete kamélii pěstovat i při vyšší teplotě, bude však méně kvést a nebude v tak dobré kondici. Pokud ji umístíte na co nejchladnější, ale světlé místo, co nejdále od radiátorů, a budete ji dostatečně zalévat a zvlhčovat vzduch v okolí rostliny, může se jí dařit obstojně.
 
Letní odpočinek
V červnu omezte závlahu i vlhkost vzduchu (více větrejte, rostlinu neroste) aby rostlina nasadila na poupata.
Přes léto jí prospěje letnění, tedy pobyt venku, na závětrném, stinném místě.
Kamélie se přesazují jednou za dva až tři roky, starší exempláře ještě méně často. Pěstují se v mírně kyselém substrátu, určeném pro kyselomilné pokojové rostliny, nebo pro rododendrony a azalky.
V době před rozkvětem a při květu kamélii opět zalévejte více, a to odstátou, měkkou, nejlépe dešťovou vodou. Substrát by neměl nikdy vyschnout.
V zimě rostliny pravidelně přihnojujte hnojivem bez obsahu vápníku.
Pozor na to, že kamélie je velmi citlivá na časté kolísání teplot i vlhkosti vzduchu, a může shodit poupata. Před květem ji pokud možno nepřemisťujte.
Rostlinu můžete množit dřevitými řízky.
 
Výlet za kaméliemi
Krásnou sbírku kamélií, kterým je i pře 50 let, pěstují například v zámeckých sklenících v Rájci nad Svitavou, v zámeckém zahradnictví, jež je součástí zámeckého parku. V botanické zahradě v Liberci najdete v uklidňujícícm pavilonu s krásným jezírkem a japonskými kapry okouzlující stromky kamélií, jejichž věk přesahuje 200 let!
Orchideje Cymbidium kvetou oslnivě – když víte, jak na ně
Orchideje rodu Cymbidium patří v zimě k nejnápadnějším květinám v obchodech. Jejich obrovská barevná květenství vyzývají k vazbě luxusních kytic. A můžete je pěstovat i doma.
Krásné jsou i celé kvetoucí rostliny s květenstvím buď vzpřímeným až do metrové výšky, nebo s převislou barevnou kaskádou. V přírodě rostou v subtropech i tropech jihovýchodní Asie, od Číny až po sever Austrálie. Jsou to spíše epifytní orchideje, které žijí v korunách stromů, často ale rostou i na skalách a nechybí ani druhy terestrické, kořenící v půdě. Hodně jich obývá chladnější prostředí v horách. Pěstují se hlavně velkokvěté druhy původem z Himálaje a čínských hor, které vyžadují sezonu nízkých teplot k vytvoření květů. Většinou se však setkáme s hybridy, a to jak s robustními a velkokvětými, tak s drobnějšími, ale mnohokvětými formami.
 
Pěstování
Tyto orchideje jsou celoročně dost světlomilné, ale přímý sluneční žár v létě jim škodí.
K vykvetení je nutný větší rozdíl teplot, od června do konce září rostlinám prospěje umístění na zahradě, terase nebo balkonu.
Na podzim snižujeme zálivku i teploty. Osvědčilo se rostliny venku vystavit podzimnímu chladu, tedy nočnímu poklesu teploty k 5–7 °C. Teprve když začnou hrozit první mrazíky, přeneseme je do interiéru a postupně je začneme více zalévat.
Zbytek roku jim vyhovují teploty kolem 20 °C.
Drobnokvěté odrůdy bývají často o něco teplomilnější a k vytvoření květenství jim stačí pokles na 10-14 °C.
V létě je zaléváme tři až čtyřikrát týdně, od října do března jednou týdně. Zálivku mírně omezíme po odkvětu do začátku růstu nových výhonů.
Od dubna do září jednou týdně při zalévání přidáme hnojivo.
 
Přesazování
Cymbidium přesazujeme jednou za tři roky po odkvětu, nebo tehdy, když substrát zahnívá a rozkládá se. Vhodným substrátem je směs kousků borové kůry o velikosti 1-1,5 cm, polystyrenových chipsů, stříhaného molitanu a trošky rašeliny. Odkvetlé a zaschlé květní stvoly odstříhneme, staré odumřelé pahlízy i kořeny odstraníme. Rostlině prospěje očištění od všeho starého substrátu, pokud tak lze učinit bez poškození rostliny. Větší trsy můžeme při přesazování rozdělit. 

Sněženka zažene zimní chmury - na výletě i na zahradě
Jsou rostlinami hlavně lužních lesů, které bývají v předjaří před olistěním stromů hodně světlé, ale také vlhké, v některých letech mohou být i zaplavené.  Skromná jarní kytička nás dokáže potěšit, jako žádná jiná…

Sněženky rozkvétají spolu s mnoha dalšími hlíznatými a cibulnatými rostlinami v pestrých kobercích dříve, než listí zastíní lesní podrost, a vytvářejí nádhernou jarní tvář probouzející se přírody. Po odkvětu jarních hajních květin lužní lesy zarostou neprostupným porostem vysokých bylin a často i kopřiv a stávají se královstvím komárů.

V naší přírodě sněženky spatříme nejčastěji v lužních lesích podél velkých řek (Labe, Moravy, Dyje, Bečvy). V západních a jižních Čechách téměř chybějí. Na Moravě je naleznete i v Moravském krasu, v Javorníkách, Beskydech či na Vysočině. Obývají vlhká údolíčka podél menších toků, rostou i v dubohabrových lesích, v bučinách, občas i na loukách.
 
Jak je pěstovat?
Pokud si sněženky chceme pořídit na zahradu, vybereme jim místo pod stromy, kde je před vyrašením listí dost světla, v létě příjemný stín a svěží vlhká půda. Vyhovují jim severně orientovaná místa za domem nebo zdí, kde se půda v létě nepřehřívá. Určitě je nevysazujeme na sušší místa zahrady či do skalek a také nezapomeneme, že sněženka podsněžník je druh v přírodě zákonem chráněný. Pěstuje se spousta odrůd, běžné jsou plnokvěté a velkokvěté, vyšlechtěné jsou i kultivary se žlutými skvrnami na vnitřních okvětních lístcích. Sněženky jsou dost citlivé na přesazování, jejich cibulky mají jen tenkou ochrannou vrstvu, takže pokud je přesazujeme, nenecháváme je odložené na povrchu půdy dlouho, zasadíme je co nejdříve, aby je vysychání nepoškodilo. Na cibulky si musíme dát pozor i při nákupu, nesmějí být suché ani plesnivé. Množí se dceřinými cibulkami, původní druhy i semeny. A mějme na paměti, že sněženky patří mezi rostliny jedovaté!
 
Co možná každý neví
Botanická věda uznává devatenáct druhů sněženek (Galanthus) rozšířených v Evropě a jihozápadní Asii, od Španělska po severní Írán. Centrem rozšíření je Kavkaz a Turecko, kde roste nejvíce druhů. Všechny však vypadají podobně a jako sněženky by je pojmenoval i laik. Odlišují se hlavně šířkou listů, velikostí květů a šířkou vnějších korunních plátků i tvarem skvrn na vnitřních okvětních lístcích.
První druh Galanthus nivalis, česky sněženka podsněžník, popsal již otec moderní botaniky Linné v roce 1753. Je to zároveň jediný druh, který roste i v naší přírodě.
Všechny druhy sněženek kvetou velmi časně na jaře, ale Galanthus reginae-olgae z Řecka, Turecka, Albánie a Sicílie často rozkvétá už na podzim.
Nejmohutnějším druhem je Galanthus plicatus s velmi širokými listy. Pochází z Balkánu, z oblasti mezi Rumunskem a Istanbulem, ale také z Krymu a ze severozápadního Kavkazu. Před více než 150 lety tento druh zaujal britské vojáky na bojištích Krymské války, kteří byli natolik fascinováni rozsáhlými bílými plochami rozkvetlých rostlin viditelnými hned po roztátí sněhu, že si cibulky odvezli do své vlasti a od té doby se sněženky na britských ostrovech s oblibou pěstují.